Toto ustanovení se týká situace, kdy správce daně daň dodatečně nevyměří, pokud plátce vykázal přijatá či uskutečněná plnění v nesprávném zdaňovacím období (tedy dříve nebo později)

Situace, kterých se toto ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty týká:

1) Uskutečněná osvobozená plnění s nárokem na odpočet

• dodání zboží do jiného členského státu dle § 64 zákona o DPH
• vývoz dle § 66 zákona o DPH
• poskytnutí služby do třetí země dle §67 zákona o DPH
• osvobození ve zvláštních případech dle § 68 zákona o DPH
• přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží dle §69 zákona o DPH
• přeprava osob dle §70 zákona o DPH

2) Uskutečněná osvobozená plnění bez nároku na odpočet ((§51 zákona o DPH)

3) Přijatá zdanitelná plnění v režimu přenesení daňové povinnosti s plným nárokem na odpočet daně (případně s kráceným nárokem na odpočet daně pokud je vypořádací koeficient roven nebo vyšší než 95%)

• pořízení zboží z jiného členského státu
• pořízení zboží kupujícím formou třístranného obchodu
• přijetí služby z jiného členského státu nebo třetí země
• dovoz zboží
• přijaté tuzemské plnění v režimu přenesení daňové povinnosti

Závěr je ten, že ve všech výše uvedených situacích správce daně :

• dodatečně nevyměří daň
• nebude dodatečně požadovat vykázání těchto transakcí prostřednictvím dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období, v němž vznikla povinnost přiznat daň
• neuplatní úrok z prodlení dle daňového řádu

Nejvíce ocení toto stanovisko plátci, kteří přijímají tuzemská plnění v režimu přenesení daňové povinnosti. U nich v praxi velmi často dochází k tomu, že doklady k těmto plněním obdrží se zpožděním. Z toho důvodu byli nuceni sestavovat a podávat dodatečná daňová přiznání za období, k němuž se pozdě obdržený doklad vztahuje (tedy ke dni, kdy jim vznikla povinnost přiznat daň).

Na základě tohoto Koordinačního výboru není tedy nutné dodatečná přiznání podávat a bude možné zahrnout příslušné plnění do pozdějšího období