Vyslání zaměstnance do zahraničí

Vysláním pracovníka se rozumí situace, kdy pracovník stále vykonává práci pro svého zaměstnavatele, ale práci vykonává v zahraničí.

Zaměstnanec je tedy stále v podřízeném vztahu vůči svému zaměstnavateli, kterému také předává výsledky své práce.

Typickým příkladem jsou např. zahraniční montáže.

Z hlediska mezinárodního zdanění tato situace znamená, že v případě smluvních států nás bude zajímat časový test 183 dnů a v případě, že by vyslání překročilo tuto dobu, bude nárok na zdanění příjmů ze závislé činnosti náležet státu, kam byl pracovník vyslán, a to od prvního dne vykonávání této činnosti.

V případě, že by k překročení časového testu nedošlo, bude závislá činnost zdaňována pouze v zemi rezidence příjemce příjmů ze zaměstnání. U nesmluvních států, kde situace není upravena SZDZ, bude pracovník pravděpodobně podroben zdanění v obou státech dle jejich vnitrostátních daňových předpisů.

I přesto, že zaměstnanec vykonává práci v zahraničí, vede český zaměstnavatel zákonem stanovenou evidenci mzdové agendy a zpravidla zaměstnanci sráží a odvádí zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistné na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení.

Pokud lze předpokládat, že příjmy zaměstnance za práci v zahraničí budou v zahraničí zdaněny, je vhodné, aby zaměstnavatel požádal příslušný finanční úřad o zrušení povinnosti srážet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti na období výkonu práce v zahraničí

Pokud zaměstnanec pracuje pro stálou provozovnu českého zaměstnavatele v zahraničí, není tento zaměstnavatel povinen zálohy na daň z příjmů svého zaměstnance v České republice odvádět.