Zdanění provozovny

V České republice musí daňový rezident přiznat veškeré celosvětové příjmy.

Pro právnické osoby najdeme usatovení v § 17 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů, pro fyzické osoby potom v § 2 odst. 2 a 3.

Musíme tedy přiznat i příjmy ze stálé provozovny umístěné v jiném státě.

Právnické osoby, které nemají na území ČR své sídlo, a fyzické osoby, které nemají na území ČR své bydliště, ani se zde obvykle nezdržují, mají ve vztahu k ČR daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území ČR. Tito poplatníci jsou v ZDP dále označováni jako nerezidenti.

Důležité je, zda s daným státem máme uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění.

Není uzavřena smlouva

V případě, že nemáme uzavřenu smlouvu, tak musíme zdanit příjmy jak ve státě provozovny, tak i současně v ČR.

Dochází tedy k dvojímu zdanění.

Ovšem dle § 24 odst.2 písm. ch) zákona o daních z příjmů, lze zahrnout do nákladů i daň z příjmů placenou v zahaničí.

Je to ale jen malá úleva.

Je uzavřena smlouva

Pokud je s daným státem uzavřena smlouva, tak příjmy dosažené v v zahraničí lze započítat (nebo vyjmout) ze základu daně v ČR.

Proto musíme zorganizovat účetnictví takovým způsobem, abychom mohli správně podat daňové přiznání jak v zahraničí, tak i v ČR.

Režim zdanění stálých provozoven je obvykle zakotven v článku 7 odst. 1 Smluv zpravidla následovně.

Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě  prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna.

Přemístění majetku do stálé provozovny

V tomto případě podle ustanovení § 23g odst. 5 ZDP platí, že se přemístění na straně stálé provozovny v ČR považuje za úplatné nabytí za cenu obvyklou, která tak u stálé provozovny následně představuje hodnotu majetku pro daňové účely podle § 24 ZDP