Krácení dovolené při nemoci
Zákoník práce tyto situace neoznačuje jako krácení dovolené – tento termín používá jen v případě řešení neomluvené absence.
Podle novely zákoníku práce z roku 2021 se dovolená nekrátí, pokud pracovní neschopnost nepřesáhne dvacetinásobek týdenní pracovní doby.
U plného týdenního úvazku 40 hodin vychází limit pro pracovní neschopnost ve výši 800 hodin.
Pracovní neschopnost nemusí trvat v kuse, počet hodin se sčítá v průběhu celého roku.
Při výpočtu poměrné části dovolené nesmíte zapomenout na to, že 20 týdnů pracovní neschopnosti se počítá jako výkon práce (viz §216 zákoníku práce).
Příklad 1
Zaměstnanec pracuje na plný úvazek (40 hodin týdně).
Nemoc měl v době 3 týdnů a zameškal tak 120 hodin (3 týdny * 40 hodin).
Dovolená se mu nekrátí, protože se vešel u nemoci do limitu 800 hodin a zároveň daný rok odpracoval 12 a více týdnů.
Příklad 2
Zaměstnanec odpracoval 22 týdnů, kvůli nemoci zameškal 30 týdnů.
Protože odpracoval 12 a více týdnů, 20 týdnů z nemoci se mu počítá jako výkon práce.
Celkem tedy pro účely výpočtu dovolené odpracoval 42 týdnů (22 týdnů práce + 20 týdnů nemoci).
Za každý odpracovaný týden má nárok na 1/52 dovolené.
- 160 hodin dovolené / 52 týdnů = 3,07 (toto je 1/52) hodin za týden práce
- 42 (týdnů práce) × 3,07 = 128,94 hodin dovolené
- Neúplné hodiny se zaokrouhlují nahoru. Zaměstnanecmá tedy nárok na 129 hodin dovolené.
- Samostatná hodina dovolené se nezaokrouhluje, zaměstnanecsi ji vyčerpá, případně může požádat o její převedení do následujícího roku.
Příklad 3
Zaměstnanecbyl celý rok v pracovní neschopnosti.
Nemá nárok na žádnou dovolenou, protože neodpracoval alespoň požadované 4 týdny (limit dle zákoníku práce).
Zákoník práce
§ 216
(1) Za nepřetržité trvání pracovního poměru se považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru zaměstnance k témuž zaměstnavateli.
(2) Jen do výše dvacetinásobku stanovené týdenní pracovní doby nebo dvacetinásobku kratší týdenní pracovní doby se pro účely dovolené považuje za výkon práce doba zameškaná v témže kalendářním roce z důvodu
a) dočasné pracovní neschopnosti, s výjimkou pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,
b) karantény nařízené podle jiného právního předpisu,
c) čerpání rodičovské dovolené, s výjimkou doby, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou,
d) jiných důležitých osobních překážek v práci podle § 199, s výjimkou překážek uvedených v prováděcím právním předpisu podle § 199 odst. 2.
(3) Za výkon práce se pro účely dovolené považuje doba překážek v práci uvedených v odstavci 2 pouze tehdy, jestliže zaměstnanec mimo dobu jejich trvání v kalendářním roce odpracoval alespoň dvanáctinásobek stanovené týdenní pracovní doby nebo dvanáctinásobek kratší týdenní pracovní doby.
(4) Byl-li zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, je povinen mu dovolenou nebo její část poskytnout ten, pro koho byl zaměstnanec takto uvolněn; tato osoba je povinna mu poskytn
out též tu část dovolené, kterou nevyčerpal před uvolněním. Nevyčerpal-li zaměstnanec dovolenou před uplynutím doby uvolnění, je povinen mu ji poskytnout uvolňující zaměstnavatel. Splnění podmínek pro vznik práva na dovolenou se přitom posuzuje vcelku za dobu před uvolněním i po uvolnění.
(5) Dovolená, na niž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.
§ 199 - Jiné důležité osobní překážky v práci
(1) Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, než jsou uvedeny v § 191, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu nejméně ve stanoveném rozsahu pracovní volno a ve stanovených případech i náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 2. Náhrada mzdy nebo platu přísluší ve výši průměrného výdělku.
(2) Vláda stanoví nařízením okruh překážek v práci podle odstavce 1, rozsah pracovního volna, případy, ve kterých přísluší náhrada mzdy nebo platu, včetně případného spolurozhodování odborové organizace o vyslání zaměstnanců na pohřeb spoluzaměstnance, a to i vůči zaměstnancům, kteří nepracují na pracovištích zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonávají práce v pracovní době, kterou si sami rozvrhují (§ 317).
(3) Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci pracovní volno za účelem vyslání národního experta69) do orgánu nebo instituce Evropské unie, do jiné mezinárodní vládní organizace, do mírové nebo záchranné operace anebo za účelem humanitární pomoci v zahraničí, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. O poskytnutí pracovního volna zaměstnavatel vydá zaměstnanci písemné potvrzení, v němž uvede údaj o délce trvání pracovního volna. Délka takto poskytnutého pracovního volna nesmí přesáhnout dobu 4 let.
