Přeměny společností

Právní úprava přeměny společností najdete v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, který vymezuje způsoby přeměn obchodních společností.

Zákon definuje čtyři možnosti přeměny společnosti:

Rozdělení
Převod jmění na společníka,
Změnu právní formy
Fúze

Zneužití práva

Motivy realizace podnikových přeměn, zejména fúzí či rozdělení, mohou mít nejrůznější povahu. Z pohledu daní by měly být daňově neutrální, přesto lze nalézt řadu příkladů přeměn, které daňově neutrální nejsou a mnohdy jsou buď na samé hranici zneužití daňového práva nebo ji dokonce překračují.

Přeměna společnosti, pokud je prováděna za účelem zneužití práva, může vést k doměření daně a dalším sankcím ze strany daňových orgánů. Při posuzování přeměn společností je nutné zohlednit ekonomickou podstatu transakcí a vyvarovat se formálních operací, které nemají reálný ekonomický základ.

Je zakázáno, aby daňové důvody byly jediným nebo hlavním důvodem realizace přeměny.

Z právního i ekonomického hlediska je podstatné, aby realizovaná přeměna měla řádné důvody. Pokud by byl přeměnou sledován například nepoctivý úmysl, mohla by být soudem celá přeměna posouzena jako zneužití práva.

Zneužití práva v kontextu přeměn společností se obvykle týká situací, kdy je právní forma transakce (např. fúze, rozdělení, převod jmění) využita k obejití daňových povinností nebo k dosažení jiného neoprávněného prospěchu.

Daňové orgány mohou doměřit daň, kterou společnost původně neuhradila.

Příklad účelového rozdělení společnosti:

Společnost se rozdělí na více menších subjektů, aby se vyhnula nutnosti platit daň z příjmu z prodeje majetku.

Firma A odštěpí majetek do firmy B. Firmu B poté následně prodá.

Sbírka rozhodnutí nejvyššího správního soudu č. 4358/2022:

I. Zneužitím práva v daňových věcech se rozumí situace, kdy i přes formální naplnění požadavků zákona nedošlo k naplnění jeho účelu a smyslu (objektivní podmínka) a zároveň kdy hlavním či převažujícím účelem jednání daňového subjektu bylo získání daňové výhody (subjektivní podmínka). Naplnění obou podmínek je potřeba zkoumat s ohledem na všechny skutkové okolnosti konkrétního případu.

II. Při zkoumání objektivní podmínky pro závěr o zneužití práva v daňových věcech je potřeba vymezit smysl a účel konkrétního ustanovení zákona. Je-li to možné, daňové orgány by při vymezení smyslu a účelu konkrétního ustanovení neměly zůstat jen u toho, že se dané ustanovení nevztahuje na „umělé“ jednání nebo transakce.

III. Při zkoumání subjektivní podmínky pro závěr o zneužití práva v daňových věcech je potřeba zkoumat, zda mělo jednání daňového subjektu reálné ekonomické opodstatnění nebo zda daňový subjekt uměle vytvořil podmínky pro uplatnění daňové výhody. Propojenost daňového subjektu a jiných osob účastnících se jednání, které vedlo k neférovému získání daňové výhody, mohou daňové orgány vzít při zkoumání subjektivní podmínky v úvahu, nejde ale o definiční znak subjektivní podmínky.

Daňový řád

§ 8 - ZÁKLADNÍ ZÁSADY SPRÁVY DANÍ

(4) Při správě daní se nepřihlíží k právnímu jednání a jiným skutečnostem rozhodným pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.