Srážková daň u licenčních poplatků

U některých licenčních poplatků placených do zahraničí se aplikuje institut srážkové daně.

Srážková daň znamená, že z výplaty zahraničnímu dodavateli srazíte určité procento a tuto částku odvedete finančnímu úřadu v České republice. Dodavateli tedy zaplatíte požadovanou částku sníženou o sraženou daň.

Pro lepší pochopení uvedeme příklad.

Platíte licenční poplatky italské firmě, která není v ČR registrována. Pro italskou firmu ale tento příjem vznikl na území České republiky a Česká republika chce z tohoto příjmu samozřejmě svoje daně. Po italské firmě daně chtít nemůže, protože zde není registrována (nepodává daňové přiznání). ČR tedy tuto povinnost přenáší na tuzemskou firmu, která je povinna za italskou firmu odvést daň místnímu finančnímu úřadu.

Výši srážené daně najdete ve smlouvě o zamezení dvojího zdanění, která je uzavřena mezi ČR a příslušnou zemí, kam licenční poplatky platíte (v našem případě tedy ve smlouvě mezi ČR a Itálií).

Smlouva o zamezení dvojího zdanění pak stanoví limit pro maximální sazbu daně. Většina smluv omezuje výši srážkové daně na 10 %, v některých případech však smlouva vůbec neumožňuje licenční poplatek ve státě zdroje podrobit zdanění (pak povinnost srážky daně nevzniká).

Naopak v případě těch států, s nimiž Česká republika smlouvu o zamezení dvojího zdanění uzavřenou nemá, platí, že výše zdanění není nadnárodní právní normou omezena a pak se aplikuje srážka daně podle § 36 zákona o daních z příjmů, t.j. 15%.

Vaše povinnosti jak srážku provést v § 38 písm d) zákona o daních z příjmů.

Případné sazby daně naleznete v § 36 zákona o daních z příjmů.

Legislativa

Které licenční poplatky podléhají srážkové dani najdeme v § 22 zákona o daních z příjmů:

§ 22 - Zdroj příjmů

(1) Za příjmy ze zdrojů na území České republiky se u poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 považují

g) příjmy z úhrad od poplatníků uvedených v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3 a od stálých provozoven poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, kterými jsou

1. náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití předmětu průmyslového vlastnictví, počítačových programů (software), výrobně technických a jiných hospodářsky využitelných poznatků (know-how),
2. náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití práva autorského nebo práva příbuzného právu autorskému,
5. příjmy z užívání movité věci nebo její části umístěné na území České republiky,

§ 36 -Zvláštní sazba daně

(1) Zvláštní sazba daně z příjmů pro poplatníky uvedené v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, s výjimkou stálé provozovny (§ 22 odst. 2 a 3) a s výjimkou ustanovení odstavce 5, činí

a) 15 %, a to

1. z příjmů uvedených v § 22 odst. 1 písm. c), f) a g) bodech 1, 2, 6, 12 až 14, s výjimkou příjmů, pro které je stanovena zvláštní sazba daně v odstavci 2 písm. e),

Licenční poplatky ze software

Pokyn Generálního finančního ředitelství č. D-6, který definuje příjmy ze software následovně:

„Za příjmy z úhrad počítačových programů (software) se nepovažují příjmy plynoucí z poskytnutí počítačového programu určeného pro širokou distribuci uživatelům (takzvaný krabicový software)“.

Z výše uvedených závěrů tedy vyplývá, že kritériem pro vznik licenčních poplatků by měla být především skutečnost, jestli se jedná o takzvaný krabicový software nebo naopak software vytvořený přímo „na míru“ pro konkrétního jednoho uživatele s omezeným převodem práv.

Ačkoliv česká legislativa podobnou situaci zatím jednoznačně neřeší, odborná veřejnost se shoduje na tom, že za krabicový software lze v současné době považovat nejen klasicky distribuované programy, ale rovněž i programy dodávané konkrétním zákazníkům a modifikované pro jejich konkrétní účely.

Velmi zajímavá je současná úprava této problematiky v jednotlivých smlouvách o zamezení dvojího zdanění. Standardní smlouvy definují licenční poplatky v článku 12. Některé z nich software výslovně uvádějí, některé ne. Ministerstvo financí absenci podobného ustanovení nepokládá za výkladový problém. V komentáři ke vzorové smlouvě OECD se však uvádí, že počítačový program by měl klasifikován jako literární, umělecké nebo vědecké dílo.

Bližší info na:

https://www.epravo.cz/top/clanky/podleha-porizeni-software-sap-ze-zahranici-srazkove-dani-z-licencnich-poplatku-89769.html

Srážková daň se netýká jakéhokoli úplatného poskytování software.

Jako licenční poplatek jsou – v souladu s principy vykládání smluv o zamezení dvojího zdanění, vyjádřenými např. v komentářích ke vzorové smlouva OECD, a též v souladu s dávným výkladovým opatřením MF ČR k tématice zdaňování licenčních poplatků již z r. 1993 – chápány pouze úplaty za omezený převod práv k software, jež není přitom určen k široké distribuci.

Za licenční poplatky se pro daňové účely nepovažují a výše nastíněnému principu nepodléhají platby za
• úplný, tj. neomezený převod práv k využití software (standardně případy, kdy software je vytvořen tzv. na klíč, na objednávku jeho nabyvatele, s tím, že jeho poskytovateli nezůstává žádná složka práv k případnému dalšímu využití software, resp. software pozbývá dodáním nabyvateli pro autora jakýkoli další ekonomický smysl – nemůže jej ani využít sám, ani jej opakovaně licencovat),
• prodej tzv. krabicového software, tj. standardního software určeného k široké distribuci mnoha uživatelům.

V těchto případech se na příslušný výnos z prodeje pohlíží jako na běžnou tržbu za prodej zboží, resp. přijatá úplata není chápána jako licenční poplatek zdaňuje se vždy celá ve státě sídla poskytovatele (tj. nehrozí srážková daň).

Dodejme, že uvedeným principům podléhá zdanění software bez ohledu na to, jakým způsobem je distribuován či užíván oprávněným uživatelem, tj. zda jde o dodání na paměťovém médiu, přes internet k instalaci na PC uživatele, formou umožnění vzdáleného přístupu na server poskytovatele či jinak.

Český poskytovatel licence

V případě, že licenci poskytuje česká firma do zahraničí a v zahraničí byla provedena srážka ve výši např. 10%, tak do svých výnosů zdaňovaných v ČR (na daňovém přiznání) musí zahrnout celou fakturovanou částku.

Dvojímu zdanění (ve státě zdroje i v ČR) lze zabránit jedině tím, že od daňové povinnosti v ČR, jak bude vyčíslena na přiznání, se odečte daň, která byla sražena v zahraničí. Pro tento účel ale musí český poplatník disponovat potvrzením daňového úřadu ze státu, kde byla provedena srážka, o výši a titulu srážky. Je dobré na tuto věc pamatovat hned při sjednávání podmínek poskytnutí licence a příslušné potvrzení si vyžádat prostřednictvím nabyvatele licence, který srážku provede.

Osvobození od srážkové daně

Pokud je plátce licenčních poplatků a jejich příjemce osobami přímo kapitálově spojenými, lze od roku 2011 požádat FÚ o osvobození od srážkové daně u licenčních poplatků.

§ 19 Osvobození od daně

(1) Od daně jsou osvobozeny

zj) licenční poplatky plynoucí obchodní korporaci, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, od
1. obchodní korporace, která je daňovým rezidentem České republiky, nebo
2. stálé provozovny obchodní korporace, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, na území České republiky,

(5) Osvobození podle odstavce 1 písm. zj) a zk) lze uplatnit, pokud

4. příjemci úroků z úvěrového finančního nástroje nebo licenčních poplatků bylo vydáno rozhodnutí podle § 38nb.

§38 nb - Rozhodnutí o přiznání osvobození příjmů z licenčních poplatků a úroků z úvěrového finančního nástroje

(1) Poplatník, který splňuje podmínky pro osvobození podle § 19 odst. 1 písm. zj) a zk), požádá svého místně příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození příjmů z licenčních poplatků a úroků z úvěrového finančního nástroje. Žádost lze podat i prostřednictvím plátce, avšak rozhodnutí vydá vždy správce daně místně příslušný poplatníkovi.

(2) Povinnými náležitostmi žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození jsou

a) potvrzení o daňovém rezidentství příjemce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrového finančního nástroje vydané zahraničním správcem daně,

b) informace prokazující, že příjemce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrového finančního nástroje je jejich skutečným vlastníkem,

c) potvrzení zahraničního správce daně, že příjemce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrového finančního nástroje podléhá některé z daní uvedených v příslušném právním předpisu Evropských společenství,které mají stejný nebo podobný charakter jako daň z příjmů [§ 19 odst. 3 písm. a) bod 3],

d) informace prokazující, že příjemce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrového finančního nástroje má právní formu uvedenou v příslušném právním předpisu Evropských společenství,

e) informace prokazující, že příjemce a plátce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrového finančního nástroje jsou osobami přímo kapitálově spojenými a po jak dlouhou dobu,

f) právní titul pro výplatu licenčních poplatků nebo úroků.

(3) Informace obsažené v žádosti a jejích povinných náležitostech musí platit nejméně po dobu jednoho roku a nesmí být starší 3 let. Dojde-li ke změně, která může mít vliv na splnění podmínek pro osvobození podle § 19 odst. 1 písm. zj) a zk), poplatník je povinen informovat o tom bez zbytečného odkladu plátce a svého místně příslušného správce daně.

(4) Správce daně je povinen na základě žádosti, jejíž povinné náležitosti jsou vymezeny v odstavci 2, vydat rozhodnutí o přiznání osvobození, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 19 odst. 1 písm. zj) a zk) a odst. 5 a § 23 odst. 7. Správce daně je povinen toto rozhodnutí vydat do tří měsíců od okamžiku, kdy poplatník poskytl všechny informace a důkazy nutné pro prokázání, že podmínky pro osvobození jsou splněny. Rozhodnutí je závazné i pro plátce daně.

(5) Rozhodnutí o přiznání osvobození musí kromě základních náležitostí rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu obsahovat

a) údaje, na jejichž základě bylo rozhodováno,

b) časový rozsah závaznosti rozhodnutí, přitom rozhodnutí musí být vydáno nejméně pro jedno zdaňovací období a nejvýše pro tři zdaňovací období bezprostředně po sobě jdoucí.

Zdroj:

http://www.taxes-dane.cz/cs/clanky/67/osvobozeni-licencnich-poplatku-od-112011/

Od 1.1.2011 bude účinné nové ustanovení zákona o daních z příjmů, které může znamenat významnou daňovou úlevu a zjednodušení. Jedná se o ustanovení § 19 odst. 1 písm. zj), které za splnění podmínek osvobozuje od zdanění v ČR licenční poplatky plynoucí společnosti, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie, od české obchodní společnosti nebo družstva nebo od české stálé provozovny společnosti, která je daňovým rezidentem jiného členského státu EU.

Licenční poplatky hrazené českým daňovým rezidentem osobě, která českým daňovým rezidentem není, podléhají v ČR srážkové dani. Licenčním poplatkem se rozumí platba jakéhokoliv druhu, která představuje náhradu za užití nebo za poskytnutí práva na užití autorského nebo jiného obdobného práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně filmu a filmových děl, počítačového programu (software), dále práva na patent, ochrannou známku, průmyslový vzor, návrh nebo model, plán, tajný vzorec nebo výrobní postup, nebo za výrobně technické a obchodní poznatky (know-how). Licenčním poplatkem se rozumí také příjem za pronájem nebo za jakékoliv jiné využití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, tzn. movité věci nebo její části, umístěné na území České republiky.

Dle zákona o daních z příjmů činí sazba srážkové daně 15%, tato sazba však může být snížena smlouvou o zamezení dvojímu zdanění uzavřenou mezi ČR a státem, v němž má daňový domicil příjemce licenčních poplatků. Sražení a odvedení srážkové daně je odpovědností plátce, tzn. českého daňového subjektu.

Základní podmínkou pro uplatnění výše uvedeného osvobození je, že plátce licenčních poplatků a jejich příjemce jsou osobami přímo kapitálově spojenými (tzn jedna osoba se podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby alespoň 25%) po dobu alespoň 24 měsíců nepřetržitě po sobě jdoucích. Osvobození lze uplatnit i před splněním podmínky stanovené doby 24 měsíců, tuto podmínku lze splnit i následně. Dále je nutné ověřit, že příjemce licenčních poplatků je jejich skutečným vlastníkem, a že licenční poplatky nejsou přičitatelné jeho stálé provozovně umístěné na území ČR nebo státu mimo EU.

Nezbytnou „procesní“ podmínkou je, že příjemci licenčních poplatků bylo vydáno rozhodnutí místně příslušného správce daně o přiznání osvobození. Žádost tedy podává zahraniční osoba, např. prostřednictvím zástupce, místně příslušným finančním úřadem je Finanční úřad pro Prahu 1. Žádost může být podána i prostřednictvím plátce, avšak rozhodnutí vydá vždy Finanční úřad pro Prahu 1.

Povinnými náležitostmi žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození jsou:

a) potvrzení o daňovém rezidentství příjemce licenčních poplatků vydané zahraničním správcem daně,

b) informace prokazující, že příjemce licenčních poplatků je jejich skutečným vlastníkem,

c) potvrzení zahraničního správce daně o tom, že příjemce licenčních poplatků podléhá dani, která má stejný nebo podobný charakter jako daň z příjmů,

d) informace prokazující, že příjemce licenčních poplatků má právní formu uvedenou v příslušném právním předpisu ES (zjednodušeně: kapitálové společnosti),

e) informace prokazující, že příjemce a plátce licenčních poplatků nebo úroků z úvěrů a půjček jsou osobami přímo kapitálově spojenými a po jak dlouhou dobu,

f) právní titul pro výplatu licenčních poplatků nebo úroků.

Chce-li tedy zahraniční příjemce licenčních poplatků využít osvobození a inkasovat licenční poplatky nesnížené o sraženou daň, je nutné včas požádat český finanční úřad o přiznání osvobození a za tím účelem zajistit obstarání potřebných dokumentů a potvrzení. Využití osvobození je možnost, nikoli nutnost. Nemá-li příjemce licenčních poplatků problém započítat sraženou daň na svoji daňovou povinnost ve státě, kde je daňovým rezidentem, a není-li srážková daň tak významná, aby způsobila problém s výpadkem cash flow, je samozřejmě možné na využití osvobození rezignovat a postupovat klasickým postupem, tzn. sražení daně v ČR a její zápočet v zahraničí.