Srážková daň u licencí

Zákon o daních z příjmů v § 22 definuje příjmy z licencí , které podléhají srážkové dani následovně:

g) příjmy z úhrad od daňových rezidentů (český poplatník), kterými jsou

1. náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití předmětu průmyslového vlastnictví, počítačových programů (software), výrobně technických a jiných hospodářsky využitelných poznatků (know-how),

2. náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití práva autorského nebo práva příbuzného právu autorskému,

Způsoby zdanění

Při zdanění licenčních poplatků nebo franšízových poplatků může nastat několik situaci.

• zdanění sazbou 35%
• zdanění dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění
• zdanění sazbou 0%

Zdanění sazbou 35%

Firma platí licenční poplatek zahraniční firmě, která má sídlo ve státě, který nemá uzavřenou mezistátní smlouvu o zamezení dvojího zdanění (např. Offshore).

Licenční poplatek je sice daňovým nákladem, ale firma musí z něj platit srážkovou daň až 35%, což je mnohem více než běžná  sazba daně z příjmů.

Zdanění dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění

Firma platí licenční poplatek zahraniční firmě, která má sídlo ve státě, který má uzavřenou mezistátní smlouvu o zamezení dvojího zdanění (např. Členské státy EU nebo USA).

Tehdy je licenční poplatek daňovým výdajům, ale firma musí z něj platit srážkovou daň obvykle 10%, což je méně než běžná daňová sazba daně z příjmů.

Zdanění sazbou 0%

Zdanění licenčních poplatků sazbou 0% dochází, pokud firma platí licenční poplatek zahraniční firmě, která v ní má minimálně 10% majetkový podíl (tedy jsou propojeny firmy matka dcera) a má sídlo v členském státě EU.

Při majetkově propojených firmách z různých států v však dochází k problému převodních cen , tj výška daňových výdajů je omezená.

Licence za software

Zákon o daních z příjmů vymezuje v § 22 příjmy ze zdrojů na území ČR týkající se software obecně jako:

"náhrady za poskytnutí práva na užití počítačových programů (software)"

Poněkud konkrétnější výklad obsahuje nový pokyn Generálního finančního ředitelství č. D-6, který definuje příjmy ze software následovně:

„Za příjmy z úhrad počítačových programů (software) se nepovažují příjmy plynoucí z poskytnutí počítačového programu určeného pro širokou distribuci uživatelům (takzvaný  krabicový software)“.

Otázkou zůstává, zda úpravou progrmu dle potřeb zákazníka se "krabicový software" nezmění na individuální řešení.

Ačkoliv česká legislativa podobnou situaci zatím jednoznačně neřeší, odborná veřejnost se shoduje na tom, že za krabicový software lze v současné době považovat nejen klasicky distribuované programy, ale rovněž i programy dodávané konkrétním zákazníkům a modifikované pro jejich konkrétní účely.