Nárok na vrácení spotřební daně při vývozu do EU

Při vývozu do EU vzniká plátci nárok na vrácení spotřební daně.

Účtování

Nárok na vrácení spotřební daně při vývozu do EU vzniká až po vystavení faktury a dodání všech nutných podkladů celnímu úřadu. Z tohoto důvodu nemůžeme daný nárok účtovat v okamžiku vystavení faktury vůči odběrateli.

Nárok na vrácení daně může plátce uplatnit pouze do výše skutečně zaplacené daně v zemi, kam se zboží vyvezlo.

Spotřební daň je součástí dodaných výrobků, máme ji tedy při prodeji zboží zachycenou na účtu 504.

Nárok na vrácení tedy daný účet snižuje.

Účtujeme tedy až v okamžiku vzniku nároku na vrácení spotřební daně.

Účetní doklad vytvoříme v interní knize.

Použité účty:

• 345.09n – Spotřební daň z nákupu
• 345.09p – Spotřební daň z prodeje
• 345.09v – Spotřební daň při vývozu
• 345.09 – Zúčtování spotřební daně (saldokontní účet)

Příklad zaúčtování nároku na odpočet:

Vracení daně plátci

§ 14 - Zákon o spotřebních daní

(1) U zdaněných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu vzniká plátci nárok na vrácení daně dnem

• a) jejich propuštění do celního režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku, prokáže-li plátce výstup vybraných výrobků z daňového území Evropské unie,
• b) jejich opětovného uvedení do režimu podmíněného osvobození od daně; daň může být vrácena jenom provozovateli daňového skladu, jenž je uvedl do volného daňového oběhu a jemuž byly tyto vybrané výrobky vráceny jako nepřevzaté kupujícím nebo z důvodu vypořádání nároků z vad vybraných výrobků; daň může být vrácena pouze v případě, že provozovatel daňového skladu úplatu za tyto vybrané výrobky neobdržel nebo pokud tuto úplatu kupujícímu vrátil.

(2) Plátci, který dopraví vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky do jiného členského státu pro účely podnikání nebo pro plnění úkolů veřejnoprávního subjektu, vzniká nárok na vrácení daně za podmínek, že

a) před odesláním vybraných výrobků správci daně oznámí, že uplatní nárok na vrácení daně,

b) vybrané výrobky jsou dopravovány se zjednodušeným průvodním dokladem (§ 30),

c) předloží navrácené vyhotovení zjednodušeného průvodního dokladu řádně potvrzené příjemcem,

d) předloží doklad o tom, že daň za vybrané výrobky, které byly dopraveny do jiného členského státu, byla na daňovém území České republiky zaplacena nebo přiznána a zaplacena,

e) předloží doklad o

• 1. zaplacení daně v členském státě určení,
• 2. zaplacení daně v členském státě, ve kterém došlo ke ztrátě během dopravy nebo ve kterém byla ztráta během dopravy zjištěna s výjimkou nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení, nebo
• 3. skutečnosti, že vybraný výrobek není v členském statě určení předmětem daně nebo že je od daně osvobozen, vydaný příslušnými orgány členského státu určení,

f) u zdaněných vybraných výrobků, které podléhají značení podle tohoto zákona a byly uvedeny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, předloží potvrzení od správce daně jiného členského státu, že značení podle tohoto zákona byla zničena nebo odstraněna.

Nárok na vrácení daně vzniká dnem splnění poslední podmínky ze všech podmínek uvedených v písmenech a) až f).

(3) Plátci, který předloží doklad o tom, že daň za vybrané výrobky byla zaplacena na daňovém území České republiky a tyto výrobky byly zaslány fyzické osobě do jiného členského státu (§ 33), a doklad o tom, že daň za vybrané výrobky byla přiznána v tomto jiném členském státě, vzniká nárok na vrácení daně dnem předložení těchto dokladů. V případě ztráty během dopravy s výjimkou nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení musí být nárok na vrácení daně doložen také dokladem o tom, že daň byla zaplacena v členském státě, ve kterém ke ztrátě došlo nebo ve kterém byla ztráta zjištěna.

(4) U zdaněných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu vzniká oprávněným příjemcům nebo výrobcům, kteří nejsou provozovateli daňového skladu, pokud vybrané výrobky vlastní, nárok na vrácení daně, dojde-li k nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení.

(5) Nárok na vrácení daně může plátce uplatnit v daňovém přiznání (§ 18).

(6) Nárok na vrácení daně může plátce uplatnit pouze do výše skutečně zaplacené daně vypočtené sazbou daně platnou v den dovozu nebo v den uvedení vybraného výrobku do volného daňového oběhu.

(7) Přesahuje-li ve zdaňovacím období částka nároku na vrácení daně částku daňové povinnosti, postupuje se při vypořádání rozdílu mezi těmito částkami obdobně jako při vypořádání daňového přeplatku.

(8) Pokud plátce daně neuplatní nárok na vrácení daně, pohlíží se při dalším uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na tyto výrobky tak, jako kdyby byl tento nárok uplatněn a přiznán.

(9) Nárok na vrácení daně upravuje rovněž § 28 odst. 10 tohoto zákona pro případy porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy, § 54 až 57 pro případy týkající se vrácení daně z minerálních olejů a § 78 odst. 6 pro případy týkající se vracení daně z lihu.

(10) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na osoby, kterým byla vrácena daň z vybraných výrobků podle § 15 nebo 15a, pokud uvedené osoby tyto vybrané výrobky vyvezly nebo dopravily nebo zaslaly do jiného členského státu.