Mezinárodní pronájem pracovní síly

 

Jedná se o situaci, kdy zaměstnavatel pronajme svého zaměstnance jiné firmě v zahraničí.

Za tento pronájem dostává zaměstnavatel od firmy odměnu. Součástí odměny je nejen mzda zaměstnance, ale i náklady a zisk.

Mzdu zaměstnanec dostává od svého zaměstnavatele, nikoliv tedy od firmy, pro kterou právě pracuje.

 

Zdanění mezd

Při těchto pronájmech je problémem zdanění vyplácených mezd.

Zdanění ze závislé činnosti je upraveno ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění.

Postup zdanění obvykle najdeme v článku 15 „Příjmy ze zaměstnání“, kde je stanoveno, že primární právo na zdanění má stát zdroje příjmů.

Daň ze mzdy tedy vybírá stát, kde zaměstnanec skutečně pracuje.

V České republice potom zaměstnanec podá daňové přiznání, kde následně daně zaplacené v zahraničí zohlední příslušnou metodou vyloučení dvojího zdanění.

 

Mezinárodní pronájem zaměstnance českou firmou

Jedná se o situaci, kdy si česká firma pronajme zaměstnance od zahraniční firmy.

Mzdu zaměstnanci vyplácí zahraniční firma, protože je stále jejich zaměstnancem.

Pronajatý zaměstnanec je ale řízen českým zaměstnavatelem.

Obvykle je mezi oběma společnostmi sjednána smlouva o pronájmu pracovní síly.

Na základě této smlouvy platí česká firma zahraniční firmě odměnu za pronájem pracovníka.

 

Daň ze závislé činnosti

Český zaměstnavatel bude danit jejich příjmy ve funkci plátce daně již od prvého dne vykonávané činnosti.

Zahraničnímu zaměstnavateli proto nevzniká povinnost plátce daně z příjmů ze závislé činnosti za jeho zaměstnance.

Dle § 6 odst.2 zákona o daních z příjmů, se za zaměstnavatele a plátce daně se považuje i osoba se sídlem nebo bydlištěm na území ČR, jestliže u něj zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele vykonávají práci podle jeho příkazů a pokynů, i když příjmy za tuto práci jsou jim na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí (prostřednictvím daňového nerezidenta ČR).

Veškeré povinnosti plátce daně dle § 38h až § 38l ZDP k příjmům pronajatých pracovníků od zahraničního právního zaměstnavatele plní uživatel této pracovní síly, tj. český ekonomický zaměstnavatel.

 

Základ pro výpočet

Dle § 6 odst.2 zákona o daních z příjmů, se za příjem zaměstnance považuje minimálně 60% vyplacené odměny.  Zprostředkovatelská odměna musí být ve smlouvě specifikovaná, a představuje-li méně než 40 % z celkové odměny, zbytek do 100 % se považuje za mzdové náklady. 

Není-li odměna za zprostředkování smluvně sjednána, je celá částka základem pro stanovení daně (zálohy) z mezd.

Příjmy ze závislé činnosti musí být pro daňové účely vždy zúčtovány ve prospěch konkrétních zaměstnanců. Výpočet zálohy u každého zaměstnance je totiž důležitý pro následné vystavení potvrzení o výši zaplacené daně v ČR pro účely vyloučení dvojího zdanění ve státě rezidence zahraničního zaměstnance.

 

Od roku 2021 byla zrušena superhrubá mzda, takže zálohová daň se spočítá jako 15% ze základu daně.

 

Zdravotní a sociální pojištění

Zdravotní a sociální pojištění platí zaměstnavatel, tedy v našem případě zahraniční firma.

 

Daňová uznatelnost nákladů

Obvyklými podmínkami, za kterých mezinárodní pronájem pracovní síly probíhá, je, že český uživatel nese část nákladů na vyslané zaměstnance zprostředkovaně formou odměny za pronajatého zaměstnance placené jeho zaměstnavateli (obsahující zejména mzdové náklady zaměstnance a náklady spojené s vysláním) a část nákladů nese přímo ((např. ve formě zajištění ubytování, nadlimitních cestovních náhrad, služebního vozidla k použití i pro soukromé účely, zajištění vzdělání pro děti pronajatého zaměstnance, výplaty kapesného pronajatému zaměstnanci, apod.).

Český uživatel je přitom povinen podle § 6 odst. 2 ZDP srážet z příjmů přijatého zaměstnance zálohu na daň z příjmů, přičemž příjmem zaměstnance jsou jak příjmy vyplácené zaměstnanci jeho zahraničním zaměstnavatelem, tak i příjmy vyplacené mu (v peněžní i nepeněžní formě) českým uživatelem.

Otázkou je, zda náklady vynaložené českým uživatelem na zaměstnance pronajatého zahraničním zaměstnavatelem jsou pro uživatele daňově uznatelným nákladem na základě § 24 odst. odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP, popř. podle § 24 odst. 1 ZDP.

 

Stanovisko Ministerstab financí naPříspěvek 275/20.05.09.

Při posuzování daňového režimu v případě mezinárodního pronájmu pracovní síly je ekonomický zaměstnavatel ve stejném postavení jako standardní zaměstnavatel, který uzavírá pracovní smlouvy.

Z toho vyplývá, že veškeré náklady, které vynakládá ekonomický zaměstnavatel v souvislosti s mezinárodním pronájmem pracovní síly, se posuzují shodně jako ustanovení § 24 a § 25 zákona o daních z příjmů v případě nákladů vynakládaných zaměstnavatelem ve vztahu k jeho kmenovým zaměstnancům.

Tento výše uvedený přístup je obecně platný a uplatní se tedy i v případě poskytování tzv. benefitů v rámci mezinárodního pronájmu pracovní síly.

 

Legislativa

 

§ 6 odst.2 zákona o daních z příjmů

(2) Poplatník s příjmy ze závislé činnosti je dále označen jako "zaměstnanec", plátce příjmu jako "zaměstnavatel". Zaměstnavatelem je i poplatník uvedený v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. Z hlediska dalších ustanovení zákona se takto vyplácený příjem považuje za příjem vyplácený poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3. V případě, že v úhradách zaměstnavatele osobě se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí s výjimkou osoby se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, která má na území České republiky organizační složku, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování zaměstnání na základě povolení podle zákona upravujícího zaměstnanost, je obsažena i částka za zprostředkování, považuje se za příjem zaměstnance nejméně 60 % z celkové úhrady.

 

§ 38c odst.2 zákona o daních z příjmů

(2) Plátcem daně se rozumí též poplatník uvedený v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, který má na území České republiky stálou provozovnu (§ 22 odst. 2) nebo zaměstnává zde své zaměstnance déle než 183 dnů s výjimkou případů poskytování služeb ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) a s výjimkou zahraničních zastupitelských úřadů v tuzemsku. V případě uvedeném v § 6 odst. 2 ve větě druhé a třetí není plátcem daně poplatník uvedený v § 2 odst. 3 a v § 17 odst. 4 s výjimkou poplatníka se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, který má na území České republiky organizační složku, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování zaměstnání na základě povolení podle zákona upravujícího zaměstnanost; takový poplatník je plátcem daně.