Přenos daňové povinnosti

 

Režim přenesení daňové povinnosti - tzv. revers charge je zvláštním režimem DPH.

Tento režim platí pro dodání uskutečněná mezi plátci v tuzemsku.

 

Na rozdíl od běžného  uplatňování DPH, kdy povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu má dodavatel (plátce, který zdanitelné plnění uskutečnil), v režimu přenesení daňové povinnost je povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu přenesena na odběratele.

 

V rámci tohoto režimu má tedy povinnost přiznat a zaplatit daň plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění v tuzemsku uskutečněno (odběratel).

 

Dodavatel vystaví daňový doklad, kde oproti běžnému daňovému dokladu neuvede výši DPH – namísto toho uvede sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého bylo plnění uskutečněno.

Režim přenesení daňové povinnosti je v zákoně o DPH upraven od 1.4.2011 v ustanoveních § 92a (obecná pravidla) a dále v § 92b až 92e.

Ustanovení § 92a, odst.8 zákona o DPH:

(8) Mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně za to, že toto zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, a tento režim k tomuto plnění použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti.

 

 

Záloha při režimu přenesení daňové povinnosti

Pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, tj. byla poskytnuta záloha, kdy plnění bude v tomto režimu, pak zálohu nezdaňujeme.

Použijeme režim přenesení daňové povinnosti až při uskutečnění zdanitelného plnění.

 

V případě, že se jedná o vybrané zboží u kterého je stanovena částka od které zboží spadá do režimu přenosu daňové povinnosti,  je nutné znát celkovou hodnotu plnění.

Pokud přesáhne určený limit, tak se bude aplikovat RPDP (zálohová platba se nebude zdaňovat a rozhodující pro zdanění bude až datum uskutečnění zdanitelného plnění).

V opačném případě se postupuje podle běžného režimu.

 

Nárok na odpočet daně

Pokud poskytovatel plnění nepostupuje podle daného režimu přenesení daňové povinnosti a při uskutečnění zdanitelného plnění uplatní daň na výstupu a výši daně uvede na daňovém dokladu, nemá příjemce plnění nárok na odpočet daně uvedené na daňovém dokladu, protože je podle § 72 zákona o DPH oprávněn k odpočtu daně, kterou se rozumí daň, která je stanovena podle zákona o DPH, tedy pouze té daně, kterou sám přizná.

Poskytovatel plnění postupuje v takovém případě podle obecné zásady pro opravu výše daně podle § 43 zákona o DPH.

 

Kontrolní hlášení

Od roku 2016 se ruší Výpis z evidence (zde se uváděla plnění s přenosem daňové povinnosti).

Od uvedeného data se daná plnění uvádějí do kontrolního hlášení.

 

• Uskutečněná plnění při přenosu daňové povinnosti v tuzemsku uvádíme v kontrolním hlášení v oddíle A.1. 
• Přijaté plnění při přenosu daňové povinnosti v tuzemsku uvádíme v kontrolním hlášení v oddíle B.1. 

 

Daňové přiznání

Odběratel uvádí v daňovém přiznání  tato plnění na:

• řádek 10 - uskutečněná plnění příjemce zboží nebo služeb při přenosu v základní sazbě
• řádek 11 - uskutečněná plnění příjemce zboží nebo služeb při přenosu ve snížené sazbě
   

Dodavatel uvádí v daňovém přiznání  tato plnění na:

• řádek 25 - režim přenesení daňové povinnosti – dodavatel zboží nebo poskytovatel služeb.

 

 

Kdy nelze použít režim přenosu

Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije, pokud ke dni uskutečnění zdanitelného plnění příjemce tohoto plnění nejedná jako osoba povinná k dani (viz § 92a, odst. 2 zákona o DPH).

 

Častým odběratelem stavebních prací jsou obce, plátci daně. Je podstatné, pro jaká plnění obec tyto služby využije. Pokud obec sdělí dodavateli své DIČ, pak bude dodavatel oprávněn aplikovat režim přenesení daňové povinnosti. Tento závěr vyplynul také z odsouhlasení GFŘ v rámci KOOV 359/22.O2.12, podle kterého by mělo platit, že pokud odběratel sdělí své DIČ při objednání stavebních prací, pak se na tuto osobu hledí jako na osobu jednající v pozici osoby povinné k dani, potažmo plátce. 

Pokud obec využije přijaté stavební práce jen v rámci působnosti v oblasti veřejné správy, pak nemá nárok na odpočet a vystupuje v pozici osoby nepovinné k dani.

 

Plátce, poskytovatel prací, použije běžný režim pro uplatnění daně, a to i na případně přijatou zálohu před uskutečněním zdanitelného plnění a přizná daň ve svém daňovém přiznání. Pokud by však obec potvrzení o tom, že nejedná jako osoba povinná k dani, poskytovateli prací nevydala a současně poskytla své DIČ, plátce by režim přenesení daňové povinnosti použil.

 

Obec, která  pořizuje plnění pro potřeby související výlučně s její činností při výkonu veřejné správy, se nepovažuje za osobu povinnou k dani (viz § 5 odst. 3 zákona o DPH).

 

Co dělat, když obec uvedla své DIČ?

Znovu otevírat jednání s dodavateli o změně režimu přenesení daňové povinnosti na klasický režim v případě těchto chybných fakturací je komplikované. Proto se jako druhé řešení v tomto případě nabízí „splnit“ daňovou povinnost za dodavatele. A to tím způsobem, že příjemce plnění v režimu přenesení daňové povinnosti provede pouze „samovyměření“ daně na řádcích 10 a 11 daňového přiznání k dani z přidané hodnoty bez toho, že by si těchto plnění uplatnil nárok na odpočet daně na řádcích 43 a 44 přiznání.

 

Další informace na stránkách finanční správy

GFŘ podrobné pokyny zveřejňuje na svém webu.

 

Informace o přenosu daňové povinnosti na webu finanční správy

 

Zákon o DPH

§ 92a - základní ustanovení

(1) V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.

(2) Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije, pokud ke dni uskutečnění zdanitelného plnění příjemce tohoto plnění nejedná jako osoba povinná k dani.

3) Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije na zdanitelné plnění, pokud ke dni přijetí úplaty přede dnem uskutečnění tohoto plnění příjemce tohoto plnění nejedná jako osoba povinná k dani.

(4) Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije na zdanitelné plnění, pokud se jedná o nucený prodej obchodního majetku plátce.

(5) Plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti uskutečněno, je povinen doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Za správnost vypočtené daně odpovídá plátce, pro kterého je plnění uskutečněno.

(6) Režim přenesení daňové povinnosti nelze použít v případě, že o plátci, který uskutečnil nebo přijal zdanitelné plnění, nebyla ke dni uskutečnění tohoto plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je plátcem, a to do dne, ve kterém je tato skutečnost o těchto plátcích zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(7) Pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, použije se režim přenesení daňové povinnosti při uskutečnění zdanitelného plnění na daň vypočtenou ze základu daně stanoveného podle § 37a odst. 1.

(8) Mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně za to, že toto zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, a tento režim k tomuto plnění použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti.