Odstupné

Podle § 67 zákoníku práce přísluší zaměstnanci odstupné, jestliže u něho došlo k rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d) zákoníku práce.

Zaměstnanci náleží odstupné ve výši nejméně:

• jednonásobku průměrného výdělku, pokud zaměstnání tvá méně než 1 rok,
• dvojnásobku průměrného výdělku, pokud zaměstnání trvá alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
• trojnásobku průměrného výdělku, pokud zaměstnání trvá alespoň 2 roky
• součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek výše uvedených, jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své odpovědnosti podle § 367 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

Termín vyplacení odstupného

• po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu - mzda za příslušný měsíc se sečte s odstupným a záloha na daň bude sražena běžným způsobem
• pozdější termín výplaty lze písemně dohodnout se zaměstnancem - v tomto případě  je pro povinnost srazit zálohu na daň rozhodný den zúčtování odstupného jako závazku vůči zaměstnanci

Odvod pojistného

Z odstupného, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, se neodvádí zdravotní ani sociální pojištění.

Zaměstanavatel při určování výše odstupného musí dodržet minimální výši odstupného. Pokud zaměstnavatel poskytne odstupné ve vyšší částce, než je uvedeno v zákoníku práce, neplatí se pojistného ani z tohoto odstupného, bez ohledu na jeho výši.

Příklad:

Zaměstnanci náleží odstupné ve výši nejméně trojnásobku, ale zaměstnavatel mu stanoví odstupné ve výši pětinásobku. Zaměstnavatel poskytl odstupné v souladu se zákoníkem práce, dodržel podmínku minimální výše. Z celého odstupného se neodvádí sociální ani zdravotní pojištění.

Plnění, která zaměstnavatel označí za odstupné a poskytuje je dobrovolně, se zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného.