Nárok na odpočet DPH
Podmínky nároku na odpočet řeší zákon o DPH v § 72 a § 73.
Základní podmínky nároku na odpočet:
- plátce má nárok na odpočet DPH v okamžiku přijetí dokladu
- nárokovat lze pouze daň ve správné výši podle zákona o DPH, nejvýše však částku daně uvedenou na daňovém dokladu
- nárok na odpočet DPH lze uplatnit do 3 let
Držení dokladu
Plátce má nárok na odpočet DPH nejdříve v okamžiku přijetí dokladu (viz § 73 zákona DPH).
To znamená, když je daňový doklad vystaven např. 2.dubna, tak můžete nárokovat DPH nejdříve v dubnu.
Není přitom podstatné, jestli je datum zdanitelného plnění v březnu nebo v dubnu.
Při nároku na odpočet se období DPH řídí dle data přijetí dokladu, nikoliv dle data uskutečnění zdanitelného plnění.
Příklad:
Dne 6.1.2013 jsme dostali fakturu na telefonní služby za prosinec 2012.
Na dokladu je uvedeno:
Datum zdanitelného plnění: 31.12.2012
Datum vystavení faktury: 4.1.2013
Datum přijetí je 6.1.2013, takže období pro DPH je leden 2013.
Nákladem daná fatura patří ale do roku 2012.
Danou fakturu zaúčtujeme do roku 2012, ale období DPH na dokladu bude Leden 2013.
Správná daň na dokladu
Nárokovat lze pouze daň ve správné výši podle zákona o DPH, nejvýše však částku daně uvedenou na daňovém dokladu (§73, odst.6)
Příklad:
Obdrželi jsme daňový doklad se základem daně 10.000.-.
Daň byla stanovena se sazbou 21% ve výši 2.100,-
Správně měla být daň se sazbou 15% (1.500,-)
V tomto případě si můžeme nárokovat daň pouze ve výši 1.500,-.
Náležitosti daňového dokladu
Jestliže doklad neobsahuje všechny náležitosti podle zákona, zůstává i nadále v platnosti možnost nárok prokázat jiným způsobem, tj. v rámci obecného prokazování podle daňového řádu (podle § 73 odst. 5).
Výjimkou jsou případy, kdy chybějící náležitostí jsou DIČ, a to ať již poskytovatele či příjemce plnění, pokud zákon ukládá DIČ příjemce na příslušném dokladu uvádět.
Jiným způsobem nelze prokazovat nárok na odpočet rovněž v případě, kdy jsou neúplné údaje rozhodné pro výpočet daně, například základ daně, popř. celková částka s daní v případě zjednodušeného daňového dokladu.
Lhůta nároku na odpočet
Nárok na odpočet DPH jsou 3 roky.
Lhůta začíná běžet prvním dnem následujícího měsíce ve kterém nárok na odpočet vznikl (zákon o DPH, § 73, odst.3).
Nárok můžete uplatnit v řádném přiznání za kterékoliv období v rámci stanovené lhůty. Nemusíte tedy podávat dodatečné přiznání.
Pozor:
Pokud ale krátíte nárok na odpočet (máte osvobozená plnění), daný nárok musíte uplatnit nejpozději za poslední zadaňovací období kalendářního roku ve kterém nároka na odpočet vznikl (zákon o DPH, § 73, odst.4).
V tomto případě tedy musíte podat dodatečné daňové přiznání.
Tato úprava zajišťuje aby plátce který krátí nárok na odpočet DPH dle § 76, nárokované DPH uvedl ve správném kalendářním roce a mohl být spočítán správný koeficient pro krácení daně.
Příklad:
Nenárokovali jsme DPH z dokladu s datem zdanitelného plnění 15.října 2012.
Tuto skutečnost jsme zjistili v červnu 2013.
Jsme měsíční plátci DPH a nekrátíme nárok na odpočet.
Daný doklad zahrneme do řádného přiznání k DPH za červen 2013.
Příklad:
Nenárokovali jsme DPH z dokladu s datem zdanitelného plnění 15.října 2012.
Tuto skutečnost jsme zjistili v červnu 2013.
Jsme měsíční plátci DPH a krátíme nárok na odpočet.
Daný doklad zahrneme do dodatečného přiznání k DPH za prosinec 2012.
Zákon o DPH
§ 73 - Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně
(1) Pro uplatnění nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit tyto podmínky:
a) při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad,
b) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem, anebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem,
c) při odpočtu daně při dovozu zboží, je-li plátce povinen tuto daň přiznat podle § 23 odst. 2 až 4, daň přiznat a mít daňový doklad,
d) při odpočtu daně při dovozu zboží, není-li plátce povinen postupovat podle § 23 odst. 2 až 4, vyměřenou daň zaplatit a mít daňový doklad, nebo
e) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem.
(2) Plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky podle odstavce 1.
(3) Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí lhůty, která činí 3 roky. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl. Po uplynutí této lhůty je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, pokud
a) mu vznikla povinnost tuto daň přiznat, nebo
b) toto zdanitelné plnění použije pro účely plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).
(4) Plátce, který má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet daně v částečné výši, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto plnění nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, v jehož některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn nejdříve. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně podle odstavce 3 tím není dotčena. Lhůta podle věty první se neuplatní, pokud plátce má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet daně v krácené výši a vypořádací koeficient podle § 76 odst. 7 nebo 9 vypočtený z údajů za kalendářní rok, v jehož některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn nejdříve, je roven nebo vyšší než 95 %, s výjimkou případu, kdy přijatým zdanitelným plněním je dlouhodobý majetek.
(5) Neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, lze nárok prokázat jiným způsobem.
(6) Převyšuje-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši daně, která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle tohoto zákona. Je-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu nižší, než která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani uvedené na daňovém dokladu.
